Dilema může ale nastat i z jiného hlediska: se kterým stromečkem chráníme více přírodu, když koupíme umělý nebo živý stromeček? Na tuto otázku se pokusíme odpovědět níže.
Otázkou se zabývala jedna kanadská poradenská společnost – Ellipsos, která v roce 2009 vypracovala odpověď pomocí metody životního cyklu (Life-Cycle Assessment). Základem této metody je měření vlivu životního prostředí daného výrobku nebo služby, od výroby surovin, přes použití, až po zpracování už jako odpad. Metoda životního cyklu, tedy zahrnuje i získávání a zpracování surovin, výrobní proces, přepravu, distribuci a (vícenásobné) použití. Na konec i to, jak zpracujeme odpad, tedy pokud to je možné.
Pro metodu, která se nachází ve studii, se jako základ použil 210 cm vysoký strom, který v domácnostech v Montrealu, považují za normu pro vánoční výzdobu. Vzhledem k „produkce”, při živých stromků se počítalo tak, že se porazí v okruhu 150 km od Montrealu a umělý stromek bude dovezen lodí z Číny a přepravovaný vlakem po Kanadě. V případě umělého stromku se počítalo s využitelností 6 let (v Severní Americe používají jeden umělý stromek průměrně po takovou dlouhou dobu). Pro lepší srovnatelnost, účinky ozdob a světel na stromku nebyly započítány do výzkumu.
Vzhledem k výsledkům můžeme konstatovat, že umělý stromek zatěžuje přírodu tři krát více, než živý stromeček, tedy o tolik více přispívá ke změně klimatu a k vyčerpání zdrojů. Z hlediska účinku na lidské zdraví se oba typy stromků přibližně rovnají, nicméně je třeba připomenout, že umělý stromek má čtyřikrát lepší výsledek, vzhledem na zátěž ekosystému (myslí se zde na kvalitu přírodního prostředí).
Pokud jde o vliv na změnu klimatu, existuje obrovský rozdíl. Živý stromek emituje o 39% méně oxidu uhličitého než umělý stromeček, i když je třeba poznamenat, že umělý stromek lze znovu použít a protože při jeho výrobě se produkuje značné množství oxidu uhličitého, můžeme to kompenzovat tím způsobem, že umělý stromeček se budeme používat dostatečně dlouho. Dostatečně dlouho však znamená asi 20 let používání.
Jak jsme již o tom mluvili, produkce oxidu uhličitého, při jednotlivých zastávkách životního cyklu stromků je rozdílná. Negativní účinek živého stromku je pouze při jeho dopravě domů, ale při umělém stromku je hlavně z výroby. Celkové emise za životní cyklus umělého stromku jsou rozděleny následovně – 85% z výroby a 8% z přepravy z Číny do Montrealu. Při živých stromků je „výroba” – tedy růst stromku negativní emise, tedy využívá oxid uhličitý k růstu. Třeba zmínit, že při živém stromečku předpokládaná vzdálenost pro dopravu stromečku domů je asi 5 km, tedy pokud stromek dovážíme domů z větší vzdálenosti, tak o to větší uhlíkovou stopu musíme připočítat. Problém přichází tehdy, když živý stromek musíme každoročně vyhodit: polovina stromků se dostává na skládky a pouze druhá polovina se využije nějakým způsobem. Při této druhé možnosti se stromeček rozdrtí a tato drť se využije v hospodářství.
Abychom i čísly zobrazily, že o jaké množství vznikajícího oxidu uhličitého se jedná během jednotlivých procesů, podívejme se na to blíže: během celého životního cyklu vyprodukuje živý stromeček každoročně 3,1 kg oxidu uhličitého, oproti tomu umělý stromek vyprodukuje 8,1 kg CO2 za jeden rok. Pokud to porovnáme s emisemi nově vyrobených aut v EU, tak ty mají emise podle loňského článku z časopisu Světové hospodářství, okolo 120g/km. Tedy jeden umělý stromek během celého životního cyklu (počítali jsme zde 6 let) vyprodukuje tolik oxidu uhličitého, jako vyprodukuje jedno auto, pokud projde 402,5 km. Tyto emise vyprodukované z umělého stromku, je možné jednoduše vyvážit tak, že pokud půjdeme někam, tak budeme využívat společné vozidla (sdílení aut) nebo zvolíme jiný ekologičtější způsob dopravy.
Je třeba zdůraznit, že tento výzkum celého životního cyklu různých druhů vánočních stromků má i své nedostatky. Tato metoda nebere v úvahu několik okolností a/nebo faktů, například to, že vysazené stromky zabraňují erozi půdy, jakož ani to, že při spalování umělého stromku se do ovzduší uvolňuje dioxin. Při živých stromků se liší i to, kolik oxidu uhličitého dokáží do sebe navázat. Závisí to na tom, v jaké půdě rostou, jaký je v dané lokalitě počet slunečních hodin, množství srážek, nemluvě o účincích umělých hnojiv. Pro zachování kvality ekosystému je třeba zmínit i stále větší potřebu plochy úrodné půdy, ačkoli stromky se vysazují převážně v oblastech, kde zemědělská produkce není možná nebo je možná jen v omezené míře. Na konec, nezapomínejme ani na to, že výsledky výzkumu platí pro oblast Montrealu. V jiném státě, na jiném místě, se mohou podmínky i výraznější lišit, například způsob zpracování odpadu nebo vzdálenost potřebná k přepravě.
Celkově můžeme konstatovat, že z hlediska využívání zdrojů a zmírňování změny klimatu je ideálnější nakupovat živý stromek, zatímco umělý stromek je lepší volbou pro aspekty, které upřednostňují kvalitu ekosystému. Pokud vybereme tuto poslední možnost, zatížení přírody můžeme snížit tím způsobem, že tentýž umělý stromek budeme používat po dobu 20 let. Takto by se zatížení vyrovnalo živému stromku. Můžeme vidět, že v tomto boji nemáme jednoznačného vítěze, ale přesto si musíme uvědomit, že jiné činnosti, například ježdění automobilem, způsobuje mnohem větší zátěž pro přírodu.
